I tak bylo za ta léta drobných úprav spoustu. K těm zásadním patří rozšíření prostor pro skladování hotového piva. Stalo se tak na úkor pěstitelské pálenice. Něco zanikne, něco vznikne, tak už to na světě chodí. Pálenice pro nás byla zpestřením, jednalo se o místo, kde čas plynul jiným tempem. Rozhodli jsme se však netříštit síly, namísto stavění další budovy využít prostory pálenice a zaměřit se více na výrobu piva. Neustále je co vylepšovat, také se musíme ustavičně učit novým věcem a dělat příjemná i nepříjemná rozhodnutí. 

Co bychom ale především zmínili, je naše věta: ,,Víme, kam jdeme“. Skrývá se za ní náš přístup k tomu, co děláme a jak to děláme. Jsme si vědomi, že v hromadě věcí jdeme proti proudu. Děláme je ale tak, jak je cítíme. Kdyby tomu mělo být jinak, asi by nás to netěšilo. Nebyli bychom to my. Jedním z příkladů může být otázka lahvového piva. Postupem času jsme přešli z plastových lahví na skleněné, což souzní s nynějším smýšlením spotřebitelů. 

Rozdílný pohled ovšem máme na podíl lahvového piva vůči sudovému. Lahvové pivo u nás představuje pouze minimální podíl prodaného piva, a i v budoucnu bychom si přáli většinu našeho piva prodávat v sudech. Takto si představujeme udržitelný přístup, kdy používáme umyvatelné sudy, pivo rozvážíme v objemnějším obalu, a pokud možno, tak na krátkou vzdálenost od pivovaru.  

A co je důležité, alespoň tedy podle nás … sudové pivo rovná se hospoda! Hospoda je místo, kde se lidé setkávají, kde si mohou nad půllitrem piva popovídat o radostech i starostech svých životů. To lahvové pivo tolik nedovede.