jak se ve slavkově začalo znovu vařit pivo, aneb:
příběh slavkovského
pivovaru
1. zrod myšlenky
První myšlenka na založení pivovaru ve Slavkově a navrácení výroby piva do našeho města vznikla okolo roku 2006. Od té doby jsme se tímto nápadem zabývali stále intenzivněji, a tak začal dostávat jasnější obrysy zamýšlené podoby. Takže nápad jsme měli, energii také, teď zbývalo sehnat vhodné místo a spousta další práce.
2. stavební práce
Místo, které se nám podařilo pořídit, se ukázalo jako správná volba. Aniž bychom to předem plánovali, trefili jsme se do lokality bývalého panského pivovaru, který zanikl v roce 1917. Dalším důležitým významem této oblasti je, že jsme se stali součástí její proměny. Ještě před deseti lety byla šedým okrajem Slavkova s chátrajícími budovami čekajícími na svůj osud. Člověk jen stěží hledal důvod k její návštěvě. Nyní je vidět, jak se sem vrací Život. Kromě svých budov se firmy snaží zvelebovat i okolní prostory, přibyly rodinné domy, dětské hřiště a v současné době zde probíhá výstavba bytových domů.
Jinými slovy … začíná to tu opět dýchat! Při realizaci jsme si tradičně prošli různými etapami. První studie zahrnovala vedle pivovaru, restaurace a pěstitelské pálenice také ubytování. Při tvorbě konkrétního projektu jsme se ale raději drželi více při zemi, ubrali jedno patro a zredukovali i sklepní prostory. V průběhu let jsme si samozřejmě nejednou říkali, proč jsme sklep nevybudovali v původní velikosti, ale to patří k podnikání.
3. úpravy, změny a rozšíření
I tak bylo za ta léta drobných úprav spoustu. K těm zásadním patří rozšíření prostor pro skladování hotového piva. Stalo se tak na úkor pěstitelské pálenice. Něco zanikne, něco vznikne, tak už to na světě chodí. Pálenice pro nás byla zpestřením, jednalo se o místo, kde čas plynul jiným tempem. Rozhodli jsme se však netříštit síly, namísto stavění další budovy využít prostory pálenice a zaměřit se více na výrobu piva. Neustále je co vylepšovat, také se musíme ustavičně učit novým věcem a dělat příjemná i nepříjemná rozhodnutí.
Co bychom ale především zmínili, je naše věta: ,,Víme, kam jdeme“. Skrývá se za ní náš přístup k tomu, co děláme a jak to děláme. Jsme si vědomi, že v hromadě věcí jdeme proti proudu. Děláme je ale tak, jak je cítíme. Kdyby tomu mělo být jinak, asi by nás to netěšilo. Nebyli bychom to my. Jedním z příkladů může být otázka lahvového piva. Postupem času jsme přešli z plastových lahví na skleněné, což souzní s nynějším smýšlením spotřebitelů.
Rozdílný pohled ovšem máme na podíl lahvového piva vůči sudovému. Lahvové pivo u nás představuje pouze minimální podíl prodaného piva, a i v budoucnu bychom si přáli většinu našeho piva prodávat v sudech. Takto si představujeme udržitelný přístup, kdy používáme umyvatelné sudy, pivo rozvážíme v objemnějším obalu, a pokud možno, tak na krátkou vzdálenost od pivovaru.
A co je důležité, alespoň tedy podle nás … sudové pivo rovná se hospoda! Hospoda je místo, kde se lidé setkávají, kde si mohou nad půllitrem piva popovídat o radostech i starostech svých životů. To lahvové pivo tolik nedovede.
4. dnešní podoba
Naše pivo je pravidelně prodáváno na Slovensku, také jsme jej dokázali dovézt do Polska, Irska či Slovinska. Podstatou malého pivovaru je ale především prodej „okolo komína“, to znamená v okruhu nějakých 30 kilometrů od pivovaru. Takto nám to dává smysl. Velmi si ceníme vzájemné spolupráce s městem Slavkov a také zámkem Austerlitz. Vybudovali jsme si vztah založený na vzájemném respektu, kdy pivovar myslí na město a město myslí na pivovar.
Letos probíhalo ve slovenském Malém Slavkově setkání Slavkovů, kterého jsem se mohli zúčastnit jako jedni ze zástupců našeho města, což pro nás byla velká pocta a důkaz toho, že se pivovar stal jeho nedílnou součástí. V závěru je třeba zdůraznit, že Slavkovský pivovar je hlavně partou dobrých lidí, kteří se podílejí na jeho provozu a podobě. Každý, kdo tu kdy pracoval, tady zanechal svůj otisk.
Deset let je za námi. Je v nich obsaženo mnoho práce a starostí, ale stejně tak radosti, která nepříjemné stránky strčí do kapsy. Jsou to okamžiky, kdy do sebe všechno zapadne a člověk si uvědomí, že mu to dává smysl. A o tom to celé je.